Slavnost posvěcení farního kostela 1641 - 2021
Krátké ohlédnutí za dějinami naší farnosti a historií farního kostela sv. Jana Křtitele
Kdy se na Náměšťsku objevilo křesťanství, nelze přesně říci, ale můžeme se pouze domnívat, že zde bylo rozšířeno ještě před rozpadem Velkomoravské říše (zač. 10. stol.), tento fakt dosvědčuje stavba kostela sv. Klimenta v nedaleké Jasenici a dva cyrilometodějské kříže nalezené v Naloučanech.
Určitou zprávu máme až z roku 1345, kde se na jedné listině zmiňuje náměšťský farář, ovšem jeho jméno není uvedeno. Podobně je tomu i v listinách z roku 1377 a 1460. Na náměšťském panství vládli v té době páni z Lomnice a páni z Kravař, vesměs horliví stoupenci Husovi, po nich Matěj ze Švamberka, Znata z Prus, Ctibor z Cimburka a od r. 1481 zase páni z Lomnice. Roku 1567 zdědil velkostatek Jan starší ze Žerotína, zemský sudí a hejtman brněnského kraje a po jeho smrti jeho syn Karel starší za Žerotína. Tito páni byli většinou nekatolíci a podle tehdejší zásady: "čí kraj, toho také náboženství", katolická víra na celém panství téměř úplně zanikla. Zbytek katolíků se podle staré tradice shromažďoval v kostele sv. Marka ve Vícenicích. Tento stav trval ještě několik let po Bílé Hoře, protože Karel ze Žerotína, ač nekatolík, se nemusel vystěhovat ze země díky tomu, že se pod nátlakem přihlásil k císaři. V této době bylo na rozsáhlém náměšťském panství 18 evangelických pastorů, ale ani jeden katolický kněz.
Po zásahu kardinála Dietrichsteina odchází 18 kazatelů a na stejné velké území, které je již majetkem Jana Křtitele Werdenberka, přicházejí tři katoličtí kněží. Náměšťský farář spravoval kromě Náměště také farnosti Hartvíkovice, Koněšín, Pyšel a k tomu přináležejících 14 filiálních obcí.
Prvním farářem ustanoveným po reformaci byl P. Josef Zagrabinský, který je uváděn na listinách kolem roku 1630. V této době byl starý dřevěný kostel v Náměšti zničen požárem a fara neexistovala. P. Zagrabinský proto tehdy bydlel v domě chudého tkalce. Na stálé prosby faráře začal Jan Křtitel Werdenberk roku 1639 stavět na témže místě, kde stával starý kostel, nový rozsáhlejší chrám, jehož dokončení se již nedočkal. Jan Křtitel Werdenberk financoval stavbu nového kostela a jako donátor se nechal zvěčnit na oltářním obraze. Jeho portrét a rodový erb nalezneme v pravém dolním rohu obrazu Ježíšova křtu. Nový kostel sv. Jana Křtitele byl dokončen a slavnostně konsekrován 16. 11. 1641 olomouckým světícím biskupem Kašparem Karasem z Rhomštejna a bez významnějších přestaveb tvoří hlavní dominantu města až do současnosti.
Raně barokní kostel má půdorys kříže, jehož boční strany tvoří dvě oratoria a měl původně kromě hlavního oltáře dva boční oltáře. Na tehdejší dobu byl nový kostel velmi prostorný. Zařízení kostela však bylo ještě neúplné a omezovalo se jen na věci nezbytně nutné.
Dle visitační zprávy z roku 1674 přibyly za faráře Nebekuly další čtyři boční oltáře (z toho oltář sv. Františka Xaverského je nyní na bočním oltáři ve špitální kapli.
K důkladné obnově farního kostela došlo roku 1744. Hraběcí manželé z Kufsteinů dali všechny oltáře i obě oratoria obložit umělým mramorem a nechali postavit kůr. Aby oba zadní oltáře byly dobře přístupné, byl postaven kůr bez opěrných pilířů. Brzo se však ukázalo, že nepodepřený kůr neunese tíhu lidí, kteří na něj chodili, proto byly pod něj postaveny dva mohutné sloupy. Čelní kůrová zídka hrozila již roku 1754 sesutím, proto byla tehdy odstraněna a nahrazena zatím dřevěným zábradlím. Nynější podoba kůrové zídky byla zbudována v roce 1779. Hrabata Kufsteinové měli v úmyslu vyzdobit průčelí kostela pěti sochami, ale zřejmě zůstalo jen při pouhém úmyslu vzhledem k jejich předčasné smrti, protože se tyto sochy nikde nenašly a na průčelí kostela zůstalo 5 prázdných výklenků, které byly vyplněny sochami až v roce 1910. Kufsteinové také nechali postavit stávající barokní faru, kterou nad vchodem nechali vyzdobit sochami sv. Josefa a sv. Jáchyma. Jen pro připomenutí, Kufsteinové také nechali postavit Špitálek s kaplí sv. Anny.
Ale vraťme se ke kostelu. Dříve se kněží pohřbívali pod kostelem, a jako poslední farář byl pohřben v hrobce pod kostelem P. František Brandejský. Na jeho místo nastoupil jeho kaplan P. Martin Jorsch, který zavedl přesný pořad bohoslužeb, především pak ve filiálních kostelích. V roce 1764 vyšlo z Náměště první procesí na mariánské poutní místo Maria Zell a z této doby také pochází první zmínka o udělování svátosti křesťanské dospělosti (tedy biřmování) v naší farnosti. K děkanu Jorschovi se vztahuje kamenná deska v předsíni kostela, která byla až do roku 1910 umístěna venku ve zdi u vchodu do kostela. Jedná se o náhrobní desku s nápisem: "Pod kamenem u dveří kostela odpočívá důstojně velebný pán Martin Jorsch, biskupa brněnského rada a jeho konzistoře přísezý. 33 let farář náměšťský a spolu děkan. Usnul v Pánu dne 21. srpna 1780 věku svého 67 let. Tělo před dveřmi chrámu pochováno míti chtěl, neb duši do svatyně svatých v naději k Bohu odeslal."
V roce 1806, za faráře Josefa Jindřicha Arnošta, kapucína ze zrušeného náměšťského kláštera, byly z kostela odstraněny dva oltáře, jež stávaly pod kůrem a také byl zrušen hřbitov kolem kostela a nový založen nad Špitálkem sv. Anny (ve stávajícím místě je dodnes - pouze postupně rozšiřován).
V roce 1836 za faráře Františka Holuba byly v kostele postaveny nové jednomanuálové varhany s 13 rejstříky. Roku 1878 věnovala zdejší rodačka Karla Ujcová z Vídně kostelu věžní hodiny. Roku 1883 byl kostel znovu vymalován a jen pro představu už v roce 1902 byl kostel vymalován znovu (tedy ani ne po 20 letech). Roku 1899 pukl na věži velký zvon (910 kg), proto byl sňat a znovu přelit a následně posvěcen.
K větším opravám kostela a úpravě jeho okolí došlo v období, kdy v Náměšti působil P. Richard Tenora. V roce 1908 byla nahrazena nerovná a vyšlapaná kamenná dlažba dlažbou šamotovou, kterou zde máme dodnes. Také byl restaurován hlavní obraz Křtu Pána Ježíše, který několikerým lakováním z dřívějších dob úplně zčernal, takže jak zmiňuje Richard Tenora, bylo na obrazu vidět jenom koleno Pána Ježíše. Proto bylo roku 1904 při generální visitaci biskupem nařízeno, aby byl obraz odstraněn a zakoupen nový. Náhodou přijel do Náměště šternberský malíř Korsický a nabídl se, že by se pokusil o renovaci zašlého obrazu. Jak vidíme dodnes, renovace se zdařila a kostelu zůstal zachován vzácný starobylý obraz od Fridricha Stolla. Malířem Korsickým byly následně očištěny všechny ostatní oltářní obrazy v kostele.
V roce 1908 došlo i k nové úpravě okolí kostela. V době, kdy býval kolem kostela hřbitov, přibývalo na straně obrácené k faře stále více zeminy, takže spodek kostela byl přes půl metru v zemi. Hlavním vchodem se do kostela sestupovalo po dvou schodech, do sakristie a na kur byl jediný schod, do fary tři. Kostel i fara tím velice trpěli vlhkostí, proto bylo odkopáno a odvezeno přes 200 fůr hlíny. Následně mohla být důkladně opravena zvětralá omítka kostela a fary. Po provedení nové fasády byl na kostel instalován hromosvod a ještě v témže roce se osvědčil, protože hned 7. června do kostela uhodil blesk.
V roce 1912 bylo dodáno tyrolskou sklomalbou 10 oken s medailonky svatých. V době války byla tato malovaná okna vysazena, aby nedošlo k jejich poškození.
Po této zkratkovité procházce minulými staletími se dostáváme až k 1. světové válce, v průběhu které došlo k postupné rekvizici několika zvonů. K rekvizici největšího zvonu o váze 910 kg došlo 26. dubna 1917. Zvon byl vzhledem ke své velikosti ve věži rozbit na kusy, které byly shazovány z věže dolů. Děkan Tenora to zapsal do kroniky slovy "Údery kladiva bily i do našich srdcí a z mnohých očí stékaly slzy." Takto byly postupně rekvírovány i ostatní zvony. Za války docházelo k zabavování i jiných měděných či cínových předmětů, jako byly svícny, podnosy, cínové konvičky nebo dokonce varhaní píšťaly. Na věži tak zůstal jen jeden zvon, který se podařilo zachránit.
Po válce probíhala sbírka na nové zvony a 12. srpna 1928 byly slavnostně požehnány a na věž vyzvednuty 3 nové zvony - největší z nich - zvon sv. Václava vážil 1051 kg.
Za 2. světové války se začaly dějiny opakovat. V roce 1942 došlo opět k bezohledné rekvizici zvonů a podařilo se zachránit jen původní zvon z roku 1665. A po konci 2. světové války již nebyly zvony nahrazeny a podařilo se to až po revoluci v roce 1992, kdy se konala sbírka a byly požehnány 2 nové zvony, bohužel výrazně menší a lehčí než původní tisícikilogramové zvony. Zvon Nejsvětější Trojice váží 380 kg a zvon Cyrila a Metoděje 180 kg.
Vraťme se ale ještě do meziválečného období, kdy 4. července 1929 byl kostel těžce zasažen větrnou smrští. Na věži nezůstala jediná střešní taška a nad lodí kostela jich zůstala pouhá třetina. Od té doby se věž kostela místo střešních tašek pokryla plechem, aby více netrpěla nárazy větru. V roce 1932 byla opravena fara i kostel, na který byly dány nové ciferníky k věžním hodinám, a celý kostel byl opatřen novou omítkou. Za zmínku stojí, že nové hodinové ciferníky byly dány výrazně výše, čímž, jak píše děkan Tenora, celá věž velice získala.
P. Richard Tenora měl ještě hodně plánů, chtěl znovu vymalovat interiér kostela, v plánu bylo rozšíření nebo pořízení nových varhan, ale všechny tyto plány znemožnila válka. Po válce, 5. listopadu 1947 odešel P. Tenora na odpočinek do Staré Říše, ale zakrátko na to, 14. ledna 1948 umírá. Působil v Náměšti 50 let, z toho 10 let jako kaplan a 40 let jako farář.
V roce 1948, za P. Aloise Kučery byl opraven hlavní oltář a pořízen Boží hrob. Po dlouhých úvahách se v roce 1960 přikročilo ke stavbě nových dvoumanuálových varhan o dvaceti znějících rejstřících, které byly postaveny Dřevopodnikem města Brna a byly slavnostně požehnány 12. října 1961.
Významným mezníkem pro život farnosti byla úprava interiéru v pokoncilním duchu v roce 1977 za P. Josefa Krčmy. Nově je zřízen obětní stůl, aby mohla být sloužena mše sv. čelem k lidu, místo kazatelny k hlásání Božího slova se začíná používat ambon a také byla odstraněna mřížka oddělující presbytář od kostelní lodi, jako symbol pozvání k aktivní účasti věřících na liturgii. Interiér kostela byl nově vytónován do dvou barev, čímž byla odstraněna zašlá Kolbábkova malba.
Touto pokoncilní úpravou naše malé ohlédnutí za historií našeho farního kostela končí. Další období až po současnost má většina z nás již v živé paměti a tak mi dovolte zakončit toto povídání slovy P. Richarda Tenory, které napsal před 80 lety: "Ponechme budoucnost klidně řízení Božímu. Bůh chránil náš útulný kostel po tři sta let, Bůh sílil a těšil naše předky v dobách nejhorších, Bůh neopustí ani naše potomky. Kéž Bůh naši farnost, naši vlast a náš milovaný národ v budoucnu chrání ode všeho zlého na přímluvu své Matky, sv. Cyrila, sv. Metoděje a sv. Václava nám nedá zahynouti!"
(Přečtena v neděli 14. 11. 2021 při mši sv. o slavnosti 380. výročí posvěcení farního kostela)